MOST MEZI SVĚTY

Setkání s tvůrčím psaním v Olomouci bylo velmi plodné. Spisovatelky každý den píší do skupiny, zapojují se do dalších programů a hlavně dokončují rozepsané příběhy z workshopu. Toho si cením nejvíc a je to pro mě signál, že je tady velká snaha o pokračování a dokončení. K tomu může sloužit Deník mé knihy, který díky nim postupně rozšiřuju.

Mám tu pro vás další dokončený úkol, který je asi začátkem něčeho většího, další knihy? Miriam totiž v těchto dnech posílá svou prvotinu do tisku.

Most mezi světy – zadání

Na okraji města je starý, téměř zapomenutý most. Místní tvrdí, že kdo přes něj přejde za úplňku, ocitne se na místě, kde jeho největší přání může splnit – ale vždy za cenu, kterou předem nezná.

Váš úkol je:

1. Popište hlavní postavu. Co ji přivedlo k mostu? Co si přeje natolik, že je ochotná riskovat?
2. Vytvořte atmosféru mostu. Jak vypadá, jaké pocity vzbuzuje? Přidejte detaily, které naznačují jeho magickou povahu.
3. Rozhodněte o setkání. Na druhé straně mostu potká postava někoho nebo něco, co ji provede zkouškou nebo jí nabídne obchod. Kdo nebo co to je?
4. Zvolte cenu za splněné přání. Jaká je, a rozhodne se postava ji přijmout?

Bonus: Zkuste zakončit příběh tak, aby byl otevřený – čtenář může jen hádat, zda byla cena spravedlivá, nebo příliš vysoká.

Most mezi světy

Miriam Řeháková

   Jedno pozdní odpoledne vyrazilo jedno dítě na procházku a bylo velice zamyšlené nad tím, co právě ten den prožilo se svými kamarády. Šlo a šlo, až se ocitlo na okraji města, ani nevědělo, jak.

   Tuto dívku místní obyvatelé nazývají „zvídavé dítě“.

   Mia, která vždy přemýšlela nad životem jinak než její okolí, teď stála na křižovatce vícero cest a nemohla se rozhodnout, kam dál. Nakonec si řekla: „Nepřemýšlej a prostě běž.“

   Aniž by si uvědomila, kam zamířily její kroky, po chvíli sama poznala, že se uzounkou pěšinkou blíží k místnímu potoku, kde obvykle sedával starý muž a obohacoval prý kolemjdoucí tajemnými historkami. Zanedlouho jej už i spatřila.

   Mia starce zdvořile pozdravila a její milý úsměv ho okouzlil natolik, že i jí, ještě dítěti, začal po pár úvodních zvědavých otázkách vyprávět jakousi historku. Byla o velice starém zapomenutém mostě, jenž stojí nedaleko za městem. Kdo prý přejde za úplňku přes tento most, ocitne se na místě, kde si může splnit své největší přání.

   Mia ani na moment nezaváhala a věděla, že při nejbližším úplňku se vydá na tuto cestu. Rozloučila se se starým mužem a spěchala domů.

   Její zvídavost byla úplně o něčem jiném, než si myslelo její okolí. Mia netoužila nijak hlouběji poznávat běžný svět, dozvídat se o něm nové informace či získávat vědomosti z klasických věd a nauk. Zajímal ji spíše svět nehmotný, lidským okem neviditelný. Mia byla velice senzitivní dívka a dokázala mnohé vnímat skrze své srdce a pocity. A už dlouho v sobě skrývala jeden sen… A ten by se jí teď možná mohl splnit, když podnikne tu cestu přes tajemný most!

   Dny ubíhaly, až konečně nastal ten den, po němž měl, dle kalendáře, v noci Měsíc dosáhnout své vrcholné fáze. Mia nepociťovala strach ani obavy z noční cesty, jen mírnou nervozitu v břiše. A především jí celým tělem vibrovalo nadšení z jejího rozhodnutí přejít kouzelný most.

   Ten večer si šla schválně lehnout dříve. Sotva však za maminkou zaklaply dveře pokojíku, vstala a převlékla se z pyžama do teplého oblečení. Ještě nějakou dobu napjatě čekala a naslouchala zvukům v bytě, dokud se podle nich neujistila, že už i maminka odešla spát do ložnice, kde jistě jako obvykle únavou rychle usne.

   Nastala Miina chvíle. Tiše vyšla z pokojíčku, neslyšně za sebou zavřela dveře a stejně tak se vykradla i z bytu. Svůj klíč od bytu měla již připravený v kapse mikiny, jen si tkanici s ním zavěsila okolo krku.

   V ulicích města nebylo ani živáčka a pouliční lampy chodníky dobře osvětlovaly. Jakmile však Mia město opustila, bylo to s viditelností horší. Na poslední asfaltový chodník navazovala už jen cestička vyšlapaná v louce. Měsíc ale naštěstí nebyl schován v mracích a, byť spoře, ozařoval okolní krajinu. Louka se zužovala, již to byl jen pruh trávy sevřený dvěma pásy listnatých lesíků. To už i Mia začínala být sevřená strachem z toho, že kráčí potmě sama daleko od domova. Ticho spící přírody bylo tak veliké, že jediné zvuky, které Mia zaznamenávala, bylo šustění jejích kroků po sešlapané trávě a taky bušení jejího vlastního srdce. Napětí z toho, co ji čeká, se stupňovalo. Ale stále cítila hluboko ve svém nitru svou mocnou touhu vykonat tu cestu přes most a splnit si své přání. A pak také byla vnitřně vybavena světlem, které jí dodávalo odvahu jít dál navzdory tmě.

   Minula místo u potoka, kde sedává stařec. Prošla pastvinou směrem, který jí prve ukázal. A konečně ho spatřila. Starý, zapomenutý most. Ve světle úplňku se kovově leskl. Mia zatajila dech.  Dokázala to. Je to tady. Zbývá most přejít a udělat tak krok, který má zhmotnit její přání.

   Než na most vkročila, chytila se zábradlí. Zastudilo ji do dlaně. Pak se Mia spojila myšlenkou se Zemí a požádala o správné vedení. Zavřela víčka a již viděla ve světle, jak ji nohy vedou klidným a pomalým tempem přes most.

   Zastavila se a otevřela oči. Ve světle úplňku vidí, že je už skoro na konci mostu. Stojí a vnímá svět kolem sebe všemi smysly. Její vnitřní světelný svět je napojený na andělské bytosti a rozumí všemu, co se právě odehrává. Přichází k ní andělská bytost. Promlouvá a představuje se:

   „Jmenuji se archanděl Gabriel a rád ti pomohu splnit tvé přání. Již dávno znám tvé přání, protože jsem s tebou ve spojení od tvého narození. Nyní je to tvá volba. Buď se budeš dál schovávat ve tmě, nebo půjdeš do světla a tvé přání se ti splní. Nepoužívej teď rozum, ale své srdce. Nebude to hned. Projdeš si těžkým obdobím; ber to jako léčbu pro své uzdravení a probuzení do nového života. Nespěchej na své rozhodnutí a tvá volba přijde v pravý okamžik.“

   V tu chvíli se archanděl Gabriel vzdálil, až úplně zmizel.

   Dívka najednou procitla a začala znovu vnímat okolní prostředí. Nechala na sebe ještě chvíli působit sílu Měsíce v úplňku, a pak se vydala zpátky přes most k domovu.

   Cesta domů jí uběhla rychle jako ve snu. Stále se cítila trochu jako omámená a neustále si opakovala slova archanděla Gabriela, aby nic nezapomněla. Potichu se vrátila do bytu, kde všechno spalo, a do své vychladlé postele. Usnula, jako když ji do vody hodí. Magické místo, které právě opustila, jí zůstalo jako obrázek v srdci.

   Uplynulo pár let a Mia jako dospělá žena dokázala otevřít své srdce světlu a díky své trpělivosti a cílevědomosti si počala své přání plnit. Začala psát příběhy, ve kterých je plno lásky, světla, pochopení a pohlazení po duši.

Chcete si tvůrčí psaní vyzkoušet taky? Mrkněte se do nabídky (na stránce dole), kde přibývají termíny a místa konání.

Olomouc 26. 4.

Svitavy 19. 4., 10. 5., 31. 5. s Majou Bourkovou