Nikdy jsem nesázela sportku a nikdy jsem si nepředstavovala, jaké by to bylo, kdybych vyhrála milion, dva, šedesát… Asi bych ani na takové peníze nedokázala sáhnout. Baví mě začínat z nuly a vydělané peníze opět investovat – do knížek, zážitků, setkání, cestování… Zkusila jsem se proto zamyslet nad tím, co všechno je lepší než vyhrát milion, a udělat si malý seznam.
Začátek tohoto roku byla taková malá černá díra plná strachu. Snažila jsem se něco podniknout a najít světlo, které mě vyvede ven. Mým hlavním přáním bylo poznat zajímavé lidi. První inspirací byl v půlce ledna Den, kdy se budu mít ráda, jehož tvůrkyní byla Eva Čejková Vašková, zakladatelka Ženy s. r. o.. Měla jsem možnost vidět a slyšet lidi, které jsem už delší dobu znala z internetu. Jejich myšlenky mě probudily. Konečně přišel čas začít blíž spolupracovat s Renatou Kašparovou z Pracovny Ženy s. r. o. Chrudim, což mě moc těší. Druhým přáním do letošního roku byla touha se vzdělávat. Na poslední chvíli jsem se přihlásila do kurzu, který mi změnil život.
Poznala a poznávám další originální lidi s různými příběhy a projekty: Petru Vymětalovou, která vždy ochotně poradí s technickými záležitostmi okolo webu (spolupracovaly jsme už dřív díky jejímu projektu Vaše děti), Alenku Naďovou s jejím Čarokvítím (byla také na mém kurzu tvůrčího psaní v Chrudimi), Dariu Harrison, expertku na víno, zpěvačku s velkým srdcem a malou hospůdkou Janu Klusoňovou, kouzelnici se zdravými sladkostmi Petru Matysovou, češtinářku Eriku Hanáčkovou a spoustu dalších. Zároveň blíž poznávám lidi, kteří jsou blízko už dlouho nebo nějaký čas a můžu se s nimi vídat osobně. Ráda vám je postupně představím a určitě na nikoho nezapomenu.
Člověk roste tím, jak překonává překážky, když potí krev a slzy, vydává se na cestu do neznáma. Po návratu k sobě domů je pak na sebe pyšný, že překonal draka a sám sebe. Také mně se podařilo pokořit své hranice, hlavně v oblasti informačních technologií. Už delší dobu mi vadilo a chybělo, že nemám svůj web, že ho neumím udělat a spravovat. Nechtělo se mi svěřovat tuto práci někomu cizímu, platit desetitisíce a pak se doprošovat o změny.
Pocit, že jsem narazila na své limity, mě zavedl do kurzu Podnikání z pláže Stáni Mrázkové. V kurzu jsem se naučila a získala to, co jsem si myslela, že v tomto životě už nezvládnu. Prodej svého e-booku Pohádkové Slovinsko jsem přesunula na nové stránky a prodej jsem podle návodů zautomatizovala. A další kroky budou následovat.
Nakonec jsem to dokázala sama podle velmi podrobných videí a návodů z kurzu, s technickou podporou a díky spolužačkám a spolužákům ve facebookové skupině. Takže záležitosti z přihrádky Tohle nikdy dělat nebudu, to nedokážu, na to nemám buňky se přesunuly do přihrádky Hotovo, zvládla jsem to!
Výlety a cesty jsou vždy inspirací pro další život. Vždycky se najde něco, co do něj zařadíme, nebo naopak si řekneme, že tohle bychom nikdy nechtěli a jsme rádi za to, co máme. Při pobytu v USA jsem se třeba těšila, až se projdu u nás po náměstí nebo po lese. Jak jsem se dozvídala později, spousta lidí to měla úplně stejné.
Taky si vozíte z cest recepty na vynikající pokrmy? Já ano. Spoustu z nich používám a z těch slovinských jsem napsala dokonce kuchařku s pohádkami. Ostatně lidové pohádky mám nejradši. Podle nich poznáte mentalitu národa nejlépe. A pak pověsti vztahující se ke konkrétním místům dodají vašim vzpomínkám další rozměr.