První čtenáři jsou nejdůležitější

Publikování článků na blogu, v internetových magazínech, vydávání e-booků má jednu obrovskou výhodu proti tištěným médiím. Kromě toho, že je levné nebo dokonce zadarmo, se dají opravit chyby, kterých jste si nevšimli. Vždycky se můžete vrátit a to, co se zrovna nepovedlo, odstranit a nahradit. Však on se vždycky někdo najde, kdo vás upozorní.

Chyby v knihách jsou na věčné časy

Naše knížka Zakletý zámek poputuje během pár dní do tiskárny a mě začaly trápit noční můry. Bude všechno v pořádku? Nezůstane v podkladech něco, za co mě bude hanba fackovat? Všichni známe knihy, kde se to chybami jen hemží. I v těch kvalitnějších se občas chybka najde, dokonce ani v učebnicích češtiny pro základní školy nemusíme dlouho hledat. Chyby v knihách jsou na věčné časy nebo do druhého vydání.

Poděkování neviditelným

Dá se chybám zabránit? Čím víc lidí si přečte rukopis a udělá závěrečné korektury, tím větší je šance, že se chyby opraví. Proto jsem moc ráda, že Zakletý zámek četlo už několik lidí, kladli správné otázky a upozorňovali na zjevné nedostatky, protože také chtějí, aby knížka byla krásná a hezky se dětem četla.

Cenné připomínky

Co má větší cenu? Když vám kamarádka řekne: „Jo, máš to pěkný.“, nebo se dozvíte: „… čtu si to nahlas, Ali, a trošku mi tam nesedí, jak je tam 2x zdůrazněno, že ho svázali a zazdili a pak byl svázaný a zazděný… Samozřejmě B je správně. Buďte moc vděční, když si dá někdo tu práci a pozorně si přečte váš text, který vy už nevnímáte takový, jaký je. První čtenářkou a lovkyní perel byla ilustrátorka Peťka, také češtinářka. Velké poděkování patří Janě Podskalské ze zakletého zámku Poběžovice a Klárce Kašparové z naší knihovny. A také mojí malé Amálce, třeba za: „Jé, mami, to je sranda, on nasedl na medvěda a sesedl z koně!“

Setkání s básníkem

Inspirativní bylo posezení nad pohádkami v kavárně nad knihkupectvím v Havlíčkově Brodě. Básník Honza Těsnohlídek před naším příjezdem přečetl všechny pohádky, opoznámkoval a pak jsme jeho komentáře rozebírali. Taky vám vadí, že ten třetí sourozenec v rodině je vždycky nejlepší, nejhodnější, nejchytřejší a nejkrásnější a ti starší jsou zlí a sobečtí? Debata se rozvinula kolem politické korektnosti v lidových pohádkách. Máme stovky let staré pohádky upravovat, aby se v nich nevyskytovaly staré cikánky, kabelky z dračí kůže a podobně?