Jaký je rozdíl mezi literaturou a realitou?

Už více než rok se scházíme v poličské knihovně (v létě v hospodě U řeky) se zájemci o tvůrčí psaní. Probrali jsme už různé žánry, postupy a cvičení, napsali řadu skvělých textů.

Setkání v letošních jarních měsících jsme se rozhodli věnovat psaní povídky. První lekci máme za sebou a těšíme se na další. Naše skupina je velmi různorodá, co se týče věku a povolání, mezi ženami jsou i muži,  a to nás všechny vzájemně hodně obohacuje.

Studentka Martina napsala krátkou zprávu do tisku:

Odpoledne věnované povídkám

Příznivci psaného slova se dne 11. dubna 2017 sešli v Městské knihovně Polička na již tradičně pořádaném kurzu tvůrčího psaní pod vedením zkušené spisovatelky paní Aleny Vorlíčkové. Tato lekce byla první ze tří věnovaných tvorbě povídky.

Účastníci si na úvod vysvětlili, jaký je rozdíl mezi literaturou a realitou, jaká by měla povídka být, aby uspěla u čtenářů a jakých chyb se vyvarovat při jejím tvoření. Poté se zabývali základní myšlenkou příběhu a prostředím, ve kterém by se mohl odehrát. Během diskuse, při které se s ostatními podělili o své zážitky, došli k závěru, že pro atraktivní kulisy nemusí chodit daleko. Stačí si vzpomenout na návštěvy zahraničí, výlety po českých hradech a zámcích, letní tábory u vody. Jakékoliv prostředí, které při své návštěvě vnímali všemi smysly, se ukázalo být vhodným pozadím pro zasazení příběhu.

Celý kurz se nesl ve velice přátelském a klidném duchu. Každý měl možnost porozprávět nejen o příhodách ze života, které by samy o sobě mohly být námětem pro povídku, ale také o svých oblíbených literárních dílech. Všichni účastníci se potom domů vraceli nabití inspirací.

Na další lekci, tentokrát zaměřenou na tvorbu postavy, se zájemci mohou těšit už 16. května o půl páté odpoledne v čítárně poličské knihovny.

Martina Vítová

Rozdíl mezi realitou a literární fikcí

Všichni účastníci se zamysleli nad tím, jaký je rozdíl mezi příhodou ze skutečného života a jejím literárním zpracováním:

Příběh z reálného života nemusí být tak úsměvný jako z příběhu. Může být pro aktéry nepříjemnou vzpomínkou, může vyznít trapně, s nepříjemnými následky či emocemi. V povídce se můžeme libovolně pohybovat, pracovat s příběhem, rozvíjet ho, zvolit si konec, který nám připadá nejvhodnější. J. M.

V reálném životě v nás příběhy/zážitky vzbuzují různé emoce, a proto se k nim rádi vracíme. U psané formy si příběh utvoříme podle svého. T. B.

Příběhy v literatuře se od těch reálných liší tím, že jsou ozvláštněné autorem, aby zaujaly čtenáře. M. V.