Jak se žije české průvodkyni u slovinského jezera Bled

Terezu Kouřilovou jsem poznala na Facebooku jako českou průvodkyni ve Slovinsku. Začaly jsme si spolu psát a letos plánujeme společný výlet v okolí Bledského jezera. Zajímalo mě, jaké to je, když někdo od nás ve Slovinsku pracuje, když tam založí rodinu a žije běžným životem. Rozhodla jsem se proto Terezu vyzpovídat.

Jak ses dostala do Slovinska?

Do Slovinska jsem jela s kamarádkou na výlet v roce 2007. Jako většinu turistů nás sem táhly hory, tenkrát jsem o bohatém kulturním dědictví Slovinska neměla ani potuchy. V tu dobu ještě jezdil bezva přímý spoj Praha – Lublaň Jože Plečnik za 29 EUR zpáteční, se kterým jsem sem pak ještě rok dojížděla, ale už nejen kvůli přírodě 😀

 

S kamarádkou jsme nejprve z Lublaně dorazily k Bohinjskému jezeru. Tak moc tehdy pršelo, že jsme si vůbec nemohly rozdělat stan. Proto nám pomohli skauti, kteří tam zrovna tábořili, a poskytli nám jedno typické áčko s podsadou. Zkrátka jsme hned poznaly pohostinnost místních lidí. Posléze jsme se přesunuly do Bledu, zašly na pivo, náhodou se seznámily s jedním klukem, se kterým jsme druhý den vyrazily na skvělou túru Vogel – Črna Prst ve Spodních bohinjských horách.

Byly jsme opravdu nadšené. Samozřejmě jsme nevynechaly klasiku – Bledský hrad, ostrov…perfektní byl přechod z údolí řeky Soča zpátky k Bohinjskému jezeru, přesně tedy z Trenty přes horskou chatu Zasavska koča do údolí Dolina Triglavskih jezer přes stěnu Komarča (kudy mimochodem chodí všichni nahoru, jenom my dvě jak ty kozy šly dolů) k Bohinjskému jezeru.

 

A do Slovinska ses tehdy nezamilovala?

Samozřejmě nás tenkrát s kamarádkou Slovinsko nadchlo. Nemůžu ale říct, že jsem se do Slovinska zamilovala. Jako česká turistka jsem si vyloženě sedla na zadek, jak je to tu hezké, příjemní obyvatelé, čisté prostředí…časem, jak tu člověk žije a je součástí běžného dne, vystřízliví. Lidé mají stejné starosti a radosti jako v České republice – krásnou přírodu se tu na jedné straně jedni snaží chránit, respektovat, druzí ji znečišťují, zneužívají pro zisk, ničí. To samé platí o kulturních památkách, tradicích,…Osobně jsem velmi rozčarovaná z toho, že se většina věcí (v regionu Bledu a Bohinjského jezera) točí okolo turistického ruchu, byznysu a maximalizace výdělku ve smyslu „abychom uspokojili zájmy a potřeby turisty“ a ztrácí se tak např. hlubší tradiční význam zvyků. Mně to prostě přijde málo.

Samozřejmě existují také skutečnosti, ze kterých jsem nadšená. Vyplývají ze způsobu, jakým naše rodina žije. Například dostupnost lokálních potravin a nákup u místních farmářů je běžnou součástí našeho života, nebo celkem dostupná možnost mít vlastní zahrádku je taky super. Chutná mi tradiční jídlo a baví mě potkávat se a povídat si s místními lidmi, kteří třeba patří do nějakého spolku (horská služba, hasiči, divadelníci, knihovníci..) a o „něco jim jde“ a spoustu toho taky o naší krásné Radovljici ví.

Kde žiješ a co děláš v současné době?

Bydlím v Radovljici. To je krásné historické městečko vzdálené 7 km od Bledu. Narodila se tu jedna z nejvýznamnější osobností slovinských dějin – Anton Tomaž Linhart, člověk se širokým záběrem, který stojí za prvními díly ve slovinském jazyce. Mimochodem jeho otec pochází z České republiky, tedy z Moravy, z Ivančic.

Když přišly na svět naše dvě děti, pevně jsem se rozhodla, že nebudeme součástí běžného modelu – že školka nebude parkoviště, kam zaparkujeme děti, abychom je v pozdním odpoledni vyzvedli, jejich rané dětství jsem si nechtěla dát utéct. Taky jsem byla docela vystrašená z toho, co bude, když děti onemocní, kde seženu hlídání….to zkrátka přináší život v cizině, člověk si musí od začátku vybudovat „sociální síť“, zázemí. Taky proto jsem se rozhodla pracovat z domu. Mým životním tématem jsou odpadky a trvale udržitelný rozvoj. Mám malou dílnu (rozumějte doma v obýváku), kde přešívám staré rifle do nových výrobků. Momentálně jsem ale zcela pohlcena výrobou sáčků ze starých záclon, které nahrazují tenké jednorázové plastové pytlíky.

Má domácnost i kariéra spolu úzce souvisí a jejich provoz, respektive existence je silně ovlivněna trvale udržitelným rozvojem. Dále překládám jako rodilá mluvčí pro jednu jazykovou společnost. Tím si nejenže přivydělávám, ale především je to pro mě jeden ze způsobů péče o jazyk. No a časem přišla taky průvodcovská činnost, která tak nějak sama vyplynula z občasné poptávky po provázení v češtině. Samozřejmě se ráda setkávám s českými výletníky, co mě ale na průvodcování opravdu naplňuje, je poctivá příprava. Studium místních zdrojů a pak průzkum terénu, který provádím se svými dětmi a mužem. To je super.

 

Výlet s Terezou Kouřilovou si můžete naplánovat na jejích stránkách zde.

Turistické informace, slovinské příběhy a pohádky najdete v unikátním průvodci Pohádkové Slovinsko.

Alena Vorlíčková
Psaní ve všech podobách, kreativní texty, články do magazínů, psaní na web, blogování, copywriting, to je moje vášeň. Už několik let mě psaní živí a já se cítím volná a svobodná. Vedu workshopy tvůrčího psaní pro různé věkové skupiny, kurzy copywritingu pro drobné podnikatele, storytellingové dílny. Baví mě inspirovat a vést druhé ke splnění jejich snu, kterým je psaní pro radost, napsání a vydání knihy, tvorba textů podporujících podnikání. Víc se o mně dozvíte na stránce Můj příběh.
Komentáře
  • Chcete taky začít psát své texty za peníze a odměny?

    Mám tu pro vás 5 tipů jak na to.

  • 7 cest k probuzení vaší kreativity, radosti a vášně

    Malé kroky k velké radosti a pocitům štěstí - e-book s tipy a cvičeními k vytištění a vyplnění

  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky